Přístup k manželství a milostným vztahům obecně je u nás poněkud diskretitován obecnou českou schopností dělat si z vážných věcí legraci a potom také publikacemi domácích psychologů, jejichž typickým představitelem je Miroslav Plzák. Za totality nebyla ani rodina související ušetřena drastických deformací vyplývajících z celkové pokřivenosti ve společnosti. Absence svobody byla překážkou pro naplnění životních cílů a seberealizace. Mnozí hledali v partnerství a rodině kýžený soukromý prostor k přežití. S pádem totality rodina ztratila svůj pseudoochranitelský význam, což její význam zdánlivě potlačilo. Změnou doby jsou lidé svobodnější a mají možnost naplnit svoji svobodu také v rodinném životě.
Příležitost milovat
Jürg Willi (nar. 1934) v Psychologii lásky probírá milostné vztahy mužů a žen s příslovečnou švýcarskou důkladností. Vyznění publikace odpovídá podtitulu, který zní: Osobní rozvoj cestou partnerského vztahu. K tomu poznamenal ve své recenzi profesor Milan Nakonečný: „Výrok o seberealizaci v lásce zní (…) jako fráze blízká kazatelskému kýči, avšak kniha ukazuje, že je to reálný a významný aspekt skutečného života, neboť láska, jak autor knihy ukazuje, je příležitost realizovat vlastní potenciál a překročit stín vlastního egoismu.“
Kniha je rozdělena do tří částí:
- Základy milostného vztahu
- Milostný vztah jako proces
- Vztahová a ekologická perspektiva párové terapie
Inspirativní je četba již úvodních kapitolek první části, které nesou výstižné názvy:
- Odborníci se k tématu lásky stavějí zdrženlivě
- Je zamilovanost důležitá pro trvalost a štěstí párového vztahu?
- Láska jako rozhodující faktor trvalosti života v páru
Vztahy a my
Námětem úvodní části knihy jsou počáteční okolnosti lásky, zamilovanost, volbu partnera, rozdíly mezi muži a ženami, vztah sexuality a lásky a další. Každý vztah mezi mužem a ženou je nabit mnoha protikladnostmi. Kolik svobody mi ten druhý dopřeje? Nakolik si "užiju" a kolik mi přibude povinností? Jak atraktivní partner by se pro mě hodil?
Zaujme suverenní přehled, se kterým autor k tématu přistupuje. Např. "Proměna milostných vztahů ve společenském vývoji po roce 1968" a následující téma rozdílů mezi mužským a ženským přístupem ke vztahu. Willi se provokativně ptá: "Když si muži a ženy tak špatně rozumějí, proč spolu vůbec žijí?"
Vztahová a manželská sexualita je u Jürga Williho něčím nadějnějším, než neblaze proslulým Plzákovským postupným vychladáním. Willi rozlišuje mezi sexualitou vášně a sexualitou harmonie. Zatímco v prvním případě jde o vzrušující dobývání a podmaňování, druhé je výrazem sjednocení, harmonie a relativního bezpečí důvěrného stabilního vztahu. Otázku "Je vášeň zabíjena manželstvím?" jsme slyšeli už mnohokrát, Willi u této otázky nerezignuje, jako mnozí jiní autoři skrytě schvalující či otevřeně doporučující nevěru, ale pokračuje v tázání a dospívá k otázce: "Jak se dá zvládnout inkompaktibilita vášnivé a harmonické sexuality?" V 70. a 80. letech byl podle Jürga Williho doporučován koncept "otevřeného manželství", kde se považovalo za pokrytecké nehovořit o případné nevěře. Viník se měl přiznat a tím mělo vše skončit. V realitě však většina podvedených partnerů nebyla schopna odpustit, takové vztahy se rozpadaly nebo vážně narušovaly. Autor téma aktualizuje:
"Dnešní mladí lidé se v sexu chovají pragmaticky a vyhýbají se ideologii. Vzdávají se veřejných mimopartnerských vztahů, aby se vyhnuli energeticky náročným hádkám. Sexuální fantazie si často chrání jako vlastní intimní oblast, kam partner nesmí."
"Ukazuje se, že své city nikdy nedokážeme zcela vyjasnit a v potřebné míře určit jejich význam. Zdá se, že i mezi partnery, kteří se opravdu a upřímně snaží o vzájemné porozumění, zůstává vždy nějaké nepochopení, jakýsi zbytek osamělé lásky, zbytek neznámého. Láska po nás chce, abychom se dokázali smířit s tím, že milovaný člověk pro nás zůstane navždy tajemstvím, což platí zejména v oblasti sexuality."
Hledá soulad těchto zdánlivě protikladných podob sexuality, viz "Sexuální vášeň chrání a udržuje sexualitu vzájemné harmonie."
Dlouhodobý vztah, jeho ztráty a nálezy
V druhé části Psychologie lásky se Willi zabývá etapami milostných a partnerskůch vztahů a možnými konflikty, které k nim patří. Z dalšího materálu bych upozornil na koncept koluze nebo koevoluce. Zatímco koevoluce je schopnost vyrovnat se zralým způsobem s konflikty, které se v každém vztahu v určité míře objevují, a vyvíjet se tak cestou ke zralosti, koluze je problémovou situací, kdy se partneři vzájemně podporují v situaci, znamenající stagnaci nebo přímo podporu nezralého vyrovnávání se s realitou. Vliv u různých forem koluze mají termíny a situace objevující se zejména u nejrůznějších neurotických oslabení osobnosti.
Zajímavým konceptem je souvislost mezi partnerskou krizí a původním důvodem pro volbu partnera. Autor se domnívá, že vlastnosti, kterými jeden partner druhého v úvodu vztahu oslovoval, se po určité době stát překážkou dalšího rozvoje. Partneři si svými vlastnostmi nejprve vzájemně umožňují osobní vývoj, ale to je možné do té míry nakolik se sami vyvíjejí. Katalyzátorem problémů může být neschopnost ve vztahu o určitých tématech komunikovat – a právě na komunikaci je zaměřena jeho forma párové terapie, jejímž konceptům se věnuje v závěrečné části své knihy.
(Jürg Willi: Psychologie Lásky, vydal Portál, Praha 2006, jako 45. svazek edice Spektrum, 250 str., 329 Kč, www.portal.cz, přeložili Kristina a Jan Černí)
Související texty:
Fritz Riemann: Základní formy strachu – fascinující pohled na různé formy reagování na existenční úzkosti, se kterými se musí vyrovnávat každá myslící lidská bytost.
Karen Horney: Neurotická osobnost naší doby – zejména pro pochopení problému neuróz.
O autorovi:
Osobní stránka Jürga Williho: www.juerg-willi.ch/
Projekt, kterému se Jürg Willi a jeho žena věnují: www.musee-bizarre.ch/